Dne 5. srpna roku 2004 přednesl v Moskvě Grigorij Grabovoj svoji autorskou přednášku
č. 116 Rozvíjení schopností duše, která je součástí cyklu UČENÍ O BOHU.
V úvodu své přednášky Grigorij Grabovoj hovoří o tom, že: „…když Duši považujeme za nekonečnou a věčnou konstrukci, z Božího hlediska má Duše fakticky od prvopočátku všechny parametry. Znamená to například pojem rozvoje nějakých schopností nebo způsobů řízení z Duše. Vždyť pojem schopnost je také způsob řízení z Duše. Všechny tyto pojmy jsou fakticky obsaženy v autonomním systému, takovém, jako je aktivita Duše v nekonečnu nebo aktivita Duše v rámci nějakého lokálního systému.“
Znamená to, že Duše člověka obsahuje všechny potřebné znalosti o celém světě,
o věčném životě, a tím pádem také o schopnosti uzdravit a obnovit své tělo. Některé
z těchto informací jsou „zaarchivovány“, tzn., nepřešly doposud do vědomí, jiné jsou již „rozarchivovány“, a proto jsou nám „známé“.
G. Grabovoj dále uvádí:
„…Produktem práce Duše člověka je věčnost stejně tak, jako je například produktem růstu stromu a rostlinstva kyslík. A když v tomto případě začínáme například zkoumat proces dalšího rozvoje Duše, dochází k tomu, že věčná Duše před sebou stále tvoří události věčnosti. Logicky je i tak pochopitelné, že věčná Duše se samozřejmě nachází na věčné platformě, což jasně znamená, že každá událost je věčná a je možné se vyvíjet věčně. Ale abychom tuto technologii poznali, musíme závazně pochopit systém. To je důvod, proč například systémy nevyvinuté, počáteční úrovně světa někdy zahrazují ty vyvinuté a pokoušejí se nějak aktivně působit proti nim. To jsou systémy destrukce. Přece jen existují systémy, kde svět fakticky buď není vyvinutý, nebo je tu snaha uvést jej do chaotického stavu, to znamená již systémově dosaženou úroveň uvést do rozrůzněného stavu. Je to každá válka a tak dále, je to destrukce, je to zjednodušení systému. Proč se například tyto systémy v některých situacích přece jen reprodukují? Zde je možno nalézt odpověď z hlediska boje informačního řízení s takovým jevem, jako je právě destrukce makroúrovně. Přitom zde sám pojem boje přidává smysl, že ten systém od toho ještě musí získat užitek a vyvinout se směrem k lepšímu, protože nikde nelze zavádět reálné zničení a žádné zničení tedy neexistuje. Z toho zde plyne, že se díváme na Duši Boha, která existuje věčně, sama sebe obnovuje ve věčném čase, a tedy pro Duši Boha je věčnost a činnost totéž…“
Na otázku: „Jak Bůh vlastně tvoří?“ často uslyšíme odpověď: „No přece Bůh pracuje na úrovni lásky a radosti…“ To je jasné, ale zásadní a faktickou odpovědí je, že Bůh tvoří na úrovni nekonečna. což také potvrzuje následující text:
„…Proto Bůh také stvořil neurčité systémy k tomu, aby vytvořil svobodu pro každého člověka, pro každou osobnost a vůbec pro každou entitu, pro každý objekt.
To znamená, že Bůh stvořil tyto systémy speciálně. Tak zvaný prázdný prostor je prostor nekonečného množství řešení a voleb. Člověk v úrovni svobody může jít, kam chce, a může dělat, co chce…“
A z matematického pohledu je nekonečno neurčitý systém, který je schopen poskytovat nekonečné množství variant.