Tato přednáška se uskutečnila 3. 10. 2003 ( 20031003) a vybíráme z ní následující část, která se týká STRACHU:

„…Pokud hovoříme o tom, že člověk může mít nějaké symptomatické systémy zlepšení zdraví, nebo dokonce plného zdraví, pak je jen jeden krok k tomu, aby měl přece věčný rozvoj. V chápání věčného rozvoje je celý vnější okolní svět. Tedy člověk je v principu od vnějšího světa neoddělitelný. Tedy jestliže už chce, tehdy existuje od Stvořitele úkol – věčně se rozvíjet jako jeden celek s celým světem, to znamená se všemi informacemi světa, a na této úrovni se spojuje s Fyzickým Tělem Jediného Boha. Nyní se podívejme, kde se právě spojuje s Fyzickým Tělem Jediného Boha:
Uvážili jsme možnost, že člověk stojí na levé ruce Fyzického Těla Jediného Boha a uvažovali jsme například o vztahu se stromem. Ale jestliže zkoumáme jednoduše člověka, pak rozeznáváme, že právě jeho růst – člověk stojí na levé ruce a probíhá kontakt nohy člověka – chodidla člověka se dotýkají dlaně ruky Boha. Když tento proces zkoumáme, předpokládejme, že existuje takový běžný výraz jako „Duše odchází do chodidel“ (česky: Spadlo srdce do kalhot) – člověk pocítil strach, vyděsil se. Tedy existuje taková věc jako strach – člověk se něčeho bojí. Samotná věc jako „strach“ – to je prvek, který je ve skutečnosti pro člověka neškodný, když stojí na ruce Boha, protože Bůh je ve vztahu k člověku nejbližší, je to jeho Stvořitel. A jestliže „duše odchází do chodidel“, pak je jasné: vždyť z dlaně Boha vchází do člověka např. skrze chodidla. Tedy pojem strachu ve světě v principu neexistuje, když se Bůh spojuje, tj. je sjednocen s člověkem v jakémsi přinejmenším jednom bodu, i když jenom chodidly. A jestliže nalézáme strukturu vlastního rozvoje v tom, že se někde spojíme s Bohem, i když třeba jen loktem a jednou, pak je už dále jasné, že člověk je nezničitelný, pak v podstatě nemá problém, nemůže se ničeho obávat.

Ale Bůh stvořil člověka tak, že se např. objevil první člověk a dále se lidé rodí. Bůh vždy při tom je, účastní se všech procesů a nepřerušovaná úroveň předávání – to je buněčná úroveň, to znamená, že v buňce tak existuje a libovolný člověk, který byl právě počat, pak se narodil, už měl kontakt s Bohem z prvotní úrovně stvoření člověka. Pokud tedy začneme tuto úroveň hledat logicky, začneme myslet správně.

Vezměte prosím na vědomí, že správná myšlenka je ve skutečnosti ta úroveň, o které jsem hovořil, úroveň organizace člověka od jeho počáteční úrovně stvoření Bohem. A vy to cítíte jakoby celým svým tělem, tělo uvnitř se jakoby natahuje k Bohu. A když uvidíte tyto konstrukce, souvislosti, získáte správné myšlení. To znamená, že na světě je docela důležité mít správné myšlení, aby bylo možné umět se správně orientovat – to je jedna z technologií správného myšlení. Vždyť správné myšlení – to je, obecně řečeno, normální zdraví.

Pokud jste zaneprázdněni a například nemáte čas se něčemu věnovat, např. nějaké trvalé aktivitě týkající se vašeho vlastního zdraví, pak přejděte alespoň do struktury správného myšlení, správného z hlediska součinnosti se světem ve struktuře věčného rozvoje. Jak se jen od rozměru věčného rozvoje nějakým způsobem, předpokládejme, odpoutáváte, okamžitě začnete přecházet na periferní – jakoby následné systémy řízení a myšlení se nekoncentruje. To znamená, že jednou z charakteristik správného myšlení je koncentrované myšlení. Přitom nyní hovořím jen o myšlení jako takovém. To znamená, že nemluvím o tom, co člověk dělá správně, nebo si formálně myslí, nebo správně nebo nesprávně s ohledem na cíle, říkám v podstatě: správné myšlení, z hlediska technologie kontaktu se Stvořitelem, tj. právě s Jediným Bohem, právě s Tím, kdo původně vytvořil konkrétního člověka…“