Dne 22. listopadu roku 2003 přednesl Grigorij Grabovoj svůj autorský seminář nazvaný „Sluch Boha“, který je součástí cyklu „Učení o Bohu“.
Z této přednášky přinášíme několik úryvků:

„.Když zkoumáme úroveň Sluchu Boha, to znamená, že posuzujeme například orgán Sluchu Boha, pak v tomto případě především vidíme, že máme co do činění s tím, co je pro člověka bližší ve fázi vnímání. Tak například, pokud zkoumáme zrak Boha, pak je Bůh vidoucí a vševidoucí a je i všudypřítomný. To znamená, že je to makroúroveň
a makroměřítko okamžitého konání Bohа.
Кdyž zkoumáme úroveň Sluchu Boha, je to vlastně dostatečně kontrastní systém pro vnímání člověka. Projevuje se v tom, že slyšet lze fyzickým orgánem a slyšet lze
v podstatě odkudkoli cokoli. A když si například stanovíme za úkol prozkoumat právě Sluch Boha, pak musíme v první řadě posoudit parametry Sluchu Boha. To znamená, co slyší z pohledu člověka.“

„Ale Bůh tvořící realitu slyší něco jiného, co je v sluchu univerzálnější, jakoby více zobecněné. Když můžeme tento systém znalostí aplikovat třeba na člověka, pak to odpovídá člověku, který si prověřuje, například, sluch na nějakém vzdáleném vodopádu, který není vedle něho. Ale on může tento vodopád slyšet.
Technika tohoto šíření spočívá v tom, že obecně vzato vyjadřuje představu Boha
o tom, že vzdálenost rozvíjí sluch směrem k vnímání některých procesů Bohem. Vezměme Sluch Boha – znamená to především uslyšet tam přítomnost Boha.
Bůh je vždy tam, kde je nějaký proces a také dokonce i tam, kde není. To znamená, že Sluch je dělící charakteristika toho, co můžeme dávat do souvislosti jak s Bohem, tak zároveň i s člověkem.
A když to začínáme v praktických cílech řízení realizovat, můžeme říci, že stačí uslyšet pozitivní úroveň události nebo pozitivní volání události. Zde jsem použil takový výraz, jako je „volání události“. Tehdy dostáváme uskutečněné řízení.
Tudíž, podobně jako Bůh, člověk může slyšet právě „volání události“, které vyzývá
k pozitivní realizaci skutků slovem nebo zvukem. Nebo zvukem té vibrace, té úrovně, která odpovídá úrovni duše člověka.  Tedy dochází k tomu, že: Člověk svou duší slyší fakticky úroveň události, jakékoliv události. Přičemž té úrovně, která odpovídá duši člověka. To znamená, že v případě zkoumání Sluchu Boha, tedy jednáme analogicky se Sluchem Boha v činnosti řízení události a pracujeme okamžitě duší.
Skutečně, na počátku bylo slovo, tudíž slovo bylo přijato a pochopeno duší. A když je slovo přijato a pochopeno duší, můžeme říci, že Duše Boha se projevuje ve slově. Slovo uskutečňující tvůrčí provedení – to je celistvost Duše Boha. Slovo, které nerealizuje, například makrotvorba – to je slovo, kde Bůh rozvíjí.
Tudíž pro pochopení člověkem je Sluch Boha ten poznatek, který Bůh sám dává tím, že vnímá své vlastní znalosti. Vždyť pouze v Sluchu Boha, když Bůh slyší, co například říká, můžeme říci, že vnímá.“