Dne 10. prosince roku 2003 přednesl Grigorij Grabovoj v rámci svého Učení o člověku autorskou přednášku s názvem Metoda obnovení organismu člověka Duší Boha.
Jak sám název napovídá, v této přednášce autor rozebírá možnost člověka prozkoumat unifikovaný princip působení Boha ve vztahu k člověku.

„To znamená, že je především nutné, aby člověk uviděl, že Bůh ve vztahu k němu vytváří identické podmínky pro to, aby člověk mohl být zdráv nejen například v okamžiku narození, ale i po celý další život a zároveň považovat život za nekonečnou veličinu.“

Z pohledu věčného rozvoje unifikovaný princip vztahu mezi Bohem a člověkem odráží tu skutečnost, že v podstatě člověk je vždy schopen obnovit si své zdraví i budoucí události tak, aby neumíral.
Čili existuje jakoby „…rezervoár energie seslaný Bohem pro budoucího člověka se nalézá v prostoru nezávislém na člověku a také na vnějších podmínkách.
To znamená, že v daném případě tento prostor existuje v podstatě jako nekonečný prostor – prostor Duše Boha. Když člověk začne tuto Duši zkoumat, rozpoznávat, cele vidí, jakým způsobem lze ve skutečnosti tento rezervoár energie, pokud to tak můžeme říci – v podstatě je to věčný zdroj života, jakým způsobem je možné obnovit se.
Krátce a dobře je k tomu třeba v duchu sebe umístit právě do tohoto prostředí jako unifikovanou úroveň skutečnosti, tak říkajíc, jako osobnost, která má možnost žít věčně.
Tehdy se ukazuje, že máte určité spolupůsobení s Duší Boha, kde spolupůsobení – to je otázka vašeho osobního vztahu k Bohu, kdy Bůh dávající původně život existuje v podobě vašeho nekonečného života.
Jakmile si to jen uvědomíte, můžete se plně zregenerovat, tj., obnovit se na úroveň například absolutně plného zdraví.“….

„Bůh může ukázat, jak rozvíjí Svoji vlastní Duši. V ten okamžik, kdy hovoříme například o rozdílu člověka – ten byl stvořen k obrazu a podobě Boží, ale v tomto případě zkoumáme rozdíl – v čem je rozdíl. Bůh, který vytvořil duši člověka, ji stvořil, ale člověk může vidět, jak Bůh tvoří Svoji Duši, protože Bůh tvoří všechno.“…

„To znamená, že je třeba ve struktuře věcí bezpodmínečně rozeznat strukturu konání Boha. Například když poznáváte vzájemnou spolupráci vaší duše nebo vašeho fyzického těla a Duše Boha, můžete plně rozpoznat, kde je ve vaší aktivitě přítomen Bůh. Tj., v čem je úkol Boha a v čem váš úkol. Pokud konáte nesprávně, stejně přece vidíte, kde je přítomen Bůh, jestli konáte správně, pak víte, že děláte správně. Rozdíl je v tom, že chápete, když pracujete správně.
Pokud nekonáte správně, znamená to, že např. plně nechápete řešení cíle nebo řešení prolongovaného úkolu, i když to může být jakési dočasné chápání v oblasti rozvoje člověka. Když si dáte za úkol chápání Boha – to, co od vás chce v daném okamžiku, tehdy se vaše fyzické tělo začne strukturovat stejným způsobem jako Duše Boha a Duše Boha je věčná. Tedy strukturování – to je určení fáze událostí, systém sebekontroly a tak dále – tj. struktury vlastní vašemu fyzickému tělu. To znamená, že v případě, že Duše Boha, pročež při struktuře vytvoření sebe sama kontroluje své Fyzického Tělo, pak se ukazuje, že fyzické tělo člověka může analogicky také sebe kontrolovat.“